PAN VYŠÍNSKÝ. (LXII.)

Tu od starobylého kostelíka

Klekání míru z dolu zavznělo...

A mluvou tou našeho poustevníka

Se roztoužené srdce zachvělo.

On vidí zdiven, jak věk starý stýká

S novějším v krásném, svatém ve souhlasu;

Jak Olymp svržený zlou změnou časů

A zapomenut juž, teď v vytržení

Těch zvukův slouchá přesvatému znění,

Jež novou éru žití duchového

Vyzvání k slávě věku přítomného....