PAN VYŠÍNSKÝ. (LXIII.)

Konečně k svatým prahům vlasti chvátil

Opustiv praciziny dalnou pláň:

A k srdcím málo drahých svých se vrátil

Svou maje slávou ozářenou skráň!

A neznán dříve, nyní vše zachvátil,

A vážen, ctěn a vítán v každém kruhu!...

Však ve všem lesku, v společnosti druhů

Mu scházel dosuď nejmilejší přítel,

Jenž víc měl býť, než pouze jeho ctitel.

Tu náhoda jej s rekem naším svedla

A ve kruh přátelství jich srdce spředla.