PAN VYŠÍNSKÝ. (LXIV.)

V čas bylo to, když rek náš hrozným spleen-em

Byl soužen od večera do rána.

Tu maně šeltě starým Klementínem,

Kde Uměn výstava je držána;

A žeť on umění byl zdarným synem,

Tu rozvažoval... pak se rozhod’ čile,

A aby na čas věčné dlouhé chvíle

Své srdce zprostil velmi zarmoucené:

Šelť umdlen do výstavy otevřené,

A prošed obrazů všech dlouhé řady

Všad viděl chyby jen a hrubé vady.