PAN VYŠÍNSKÝ. (LXV.)

Tuť uzří krásný obraz Jaroslava:

Hled jediný... jej poutá milý zděs!

Jaký to v skladbě výraz, a jak pravá

Je situace každá, celá směs!

A v provedení jaká lehkosť hravá!

Tak s vytržením zírá na skupení,

A duchem dojat v sladkém překvapení,

Jenž tím se jevil přeokrouhlým celkem,

Stál dlouho mlčky ve záchvatu velkém,

A podivním, ne marnými slovy

Daň umění tu vzdával geniovi.