PAN VYŠÍNSKÝ. (LXVI.)

A v žilách všech se budí silou divou

Tok žárný přesmělého nadšení.

Rek náš hned vyzve Músu milostivou

K valnému mocí sladkou přispění.

A při obrazu básní přeohnivou

Ve vroucích citech umělce tu slaví

A pomník zvuky plamennými staví.

Té písně žár tak dojme Jaroslava,

Že básníkovi za vděk srdce vzdává;

A šlechetných dvou duchů sympathije

Je ve přátelství nejsvětější svije.