PAN VYŠÍNSKÝ. (LXVII.)

Tak nemělitě k sobě vroucně pláti

Jen prostým návykem snad učeni:

Jim osud milostivý určil, znáti

V prvotní slasti drahé sblížení.

Šlechetná vazba, jež se nepřevrátí,

Jich srdce mocně upoutala k sobě:

A Vladimír náš, ve dřívější době

Naprosto cizí lnutí podobnému,

Se podal nyní zcela druhu svému:

A žhoucí láva citové jsou jeho

Tož srdce mladistvého, vášnivého....