PAN VYŠÍNSKÝ. (LXVIII.)

V malíře srdci jak zrcadlo čírém

Je vášní rozruch silně zkrocený...

Neb žití proměnného divým vírem

Jak zlato v plameni jsa ztříbený,

On s blahodatným spřátelil se mírem.

Leč mocná, jasná, fantasije smělá

A ohnivá se vždy v něm odrážela.

Však umělť moudře stlumiť ohně žáry,

Co vítěz vesť jich často zhubné dary:

Jej rozehřívá reka oheň svíží,

Jenž se zas v jasnu srdce jeho shlíží...