PAN VYŠÍNSKÝ. (LXXI.)

A že teď všecko po románech slídí

A nedotkne se skoro jiných kněh:

Tu se mi věru také radno vidí,

Bych přidržel se divných zvyků těch,

Ač z přeslabosti té se duch můj stydí.

Nuž tedy do světa, ty knižko malá,

Jež románem jsi náhodou se stala!

Skloň povinnostně před kritikou šiji,

A mužně stuj, ač na tě třeba vyjí.

Zvlášť zlib se Brněnskému prakritiku,

Jejž zdobí věncem pět set... Fejfalíků...15)