PAN VYŠÍNSKÝ. (VII.)

Náš hrdina z dobrého pošel rodu;

Zda otec ševcem byl či krejčíkem,

Na velkou básně nebylo by škodu,

Zvlášť když můj rek je mladým básníkem.

Bych neutrmácel však bez důvodu

Slabounké nervy mnohé slečinky,

Rač vyloudil jí sladké slzinky,

Když bude čísti reka závody,

A jeho žití, lásky příhody:

Tu řeknu raděj, že byl otec jeho

Tož pánem statku – nezadluženého.