PAN VYŠÍNSKÝ. (XI.)

Náš Vladimír – toť bylo reka jmeno –

Byl dvacet a několik roků stár,

A poesije byla jeho věno,

Co nejkrásnější všeho žití dar,

Jímž na zem bývá nebe přenášeno.

Neb jinak chová život prosy dosti

Ve prázdném lůně nahé skutečnosti,

A blažen onen, komu osud jeho

Dopřál se napiť z proudu kastalského:

Jej sladká Músa všady doprovází

A citův žár svým zápalem omlází!