PAN VYŠÍNSKÝ. (XIII.)

Ó zůstaň vezdy po mém boku státi,

Ty svatých citův božské nadšení:

Vždyť’s jediné, co svojím mohu zváti,

Co uchránil jsem z žití bouření!

Ach mladost, jež se nikdy nenavrátí,

Ta prchá v temné říše minulosti,

A za ní nelze zříti bez trpkosti!...

I lásky žár, jen jednou pocítěný:

Ten shasl žalem záhy otrávený;

V prach oslepný se shroutily vše vidy,

A srdci zůstal jenom kalich bídy!