PAN VYŠÍNSKÝ. (XIV.)

Kdo tě však v prsou zasvěcených pěstí,

Tenť bludům světa navždy uchvácen;

Ten mezi zradnou zhoubou ve svěžesti

Je žití půvabům vždy navrácen!

A nevýslovné jemu stkví se štěstí,

Ač osudův hry nad temenem hnaly

A vše, co milé srdci, odervaly.

Neb v tobě žije upomínkou svatou

A minulosť i budoucnosť zří zlatou;

Je tebou urván všechné časů změně,

A k říším tvým vždy hárá zachváceně!