PAN VYŠÍNSKÝ. (XIX.)

Ze starých klassiků však mnoho krásy

V svou poetickou duši nasoukal,

Že skoro sešedivěly mu vlasy,

A z toho, co se do kněh nakoukal,

Si zkazil oči na budoucí časy.

Tak brejlemi osedlal vážný nos;

Neb za pracnou mu píli lestný los

Dar Danajských – zrak krátký – nadělil,

Že s „Mudřeny“ se krámem spřátelil:

Však v Melpomenu tak se zamiloval,

Že mimo ni nic ze škol neuchoval.