PAN VYŠÍNSKÝ. (XLI.)

Toť život byl, jak přál jej náš rek sobě:

Vždy dobrou mysl, dobrou tabuli,

A veselou společnost v každé době,

Kde každému se děje po vůli,

Až cítí matnou řeč svou v sladké mdlobě!

Oj! jak tu mocně ducha jiskry planou

Tou veselostí vůkol rozháranou!

Na blesku perutích vtip ostrý lítá,

Zde bodne... hojí; sladkosť trpkou skýtá;

Tam raněn, zbraní ostřejší přec brojí,

Se podá jen vykonav pomstu svoji.