PAN VYŠÍNSKÝ. (XLII.)

Obživne žert, jak mlunem vybuzený,

Pohádek vhodných vyřine se zdroj;

Volnější slovo přístup dovolený

Má na polo, se v smělý pouštíc boj.

A „pěkný kousek“ povždy utajený

Původce svého vodí do rozpakův,

Anť hněv a žert mu z smavých hledí zrakův.

Když historkou o protivníku rád by

Se plodem vymstil svojí vlastní skladby,

Anť každý ví, že lež, co praví hněvně:

Tu výsměch homerský mu platí zjevně!