PAN VYŠÍNSKÝ. (XLIV.)

Třikráte sláva tobě, Francký synu –

Když nezkalený v své jsi dobrotě –

Ty od Albionu až v Palestínu

Co vítěz kráčíš, drahý klenote!

Nepřítel pláče, žalu, smutku stínů,

Nám slasti jevíš nejkrásnějších říší,

Když tvůj vře tepot bujný v plné číši;

Když jako ducha blesky šum tvůj sičí,

Vždy života pln k plodu se jen ničí,

Jak světa obraz vezdy zmírající

A každým rokem živě vzkvítající!