PAN VYŠÍNSKÝ. (XLVI.)

Ba mé se lásky obraz v tobě zračí,

Ty mocný zdroje všeho nadšení!

V tvých krápích, v nichž se život plný značí,

Svůj původ má mé blahé blouznění!...

Jak vichrem hnané svadlé květy kvačí

Přes rosný dol tam v dálku modrosivou:

Tak pohlceny sny mé sudbou divou.

Oj! v plamenu tvém mocně proudícím se

Tu žijí opět v vděku lesknoucím se,

A nebe dávno mrtvého juž štěstí

Tvůj živý proud svým bujným šumem věstí.