PAN VYŠÍNSKÝ. (XLVII.)

Ó kdež jsou časy, kdy mně v milém kruhu

Tak zavítala božská veselosť?

Kde’s Bohdane a Edvarde, můj druhu,

Kam osudu vás vrhla zuřivosť?

Tenť mrtev, onen hostem cizích luhů!

Kde mladosť má, kde mladosť nenavratná?

Kde její snové, její krása chvatná?

Óh srdce bolí, slza z očí kane,

Že nikdy více mladosť nezaplane!

Marné je lkání, vzpomínky jsou marné,

Jen srdce trují jejich dechy žárné!...