PAN VYŠÍNSKÝ. (XV.)

I Vladimír tvé cítil mírné vání,

Když v kolébce co hravé dítě snil;

A když se vzňalo jeho ducha plání,

Tu jenom v tobě bohyni svou ctil,

A blažen býval v tvém milostném smání.

Ty’s jemu věrnou pěstitelkou byla,

Ty’s na svých ňadrách si jej vykojila,

Že od mladosti byl tvým ctitelem,

Ač z počátku jen v lnutí nesmělém:

Jen po tvém věnci prahna přehoroucně

Tvé službě celý zasvětil se vroucně!...