PAN VYŠÍNSKÝ. (XX.)

On také vládl zbraní Juvenála,

Však jedno svojí vlastní přírodou;

Neb zlatá ruda vtipův – ta mu plála

Při každém slovu takou náhodou,

Že misanthropův srdce rozesmála.

Kdo však se vtipům pracně přiučuje,

Ten cizí kabát sobě vypujčuje;

má s nošením též přenesnadnou práci,

A když se prozradí v zlé situaci:

Tu objeví se jeho vtipů bída

A firmu slavnou zkazí náhlá krida.