PAN VYŠÍNSKÝ. (XXX.)

Však Vladimír – ten dosuď zpitým okem

Na vše ty krásy zíral v nadšení:

Vše naň se smálo, jako na hlubokém

Jezeru květův bílých hemžení,

Jež podvodným svým kyne k zkáze mokem.

Svět celý zdál se krásný odstín ráje

V duhovém lesku pravěčného máje:

A v sladkém usmívání klamných lidí

Jen svého blaha milý význak vidí,

A slovo druha, slzu v oku vzňatou

On drží pevně za věc pravou, svatou...