PAN VYŠÍNSKÝ. (XXXI.)

Juž tolik jsem Vám o svém reku hlásal,

Že by byl skoro svrchovaný čas,

By verš můj něčím jiným se opásal

A napjal tak pozornosť Vaši zas.

I mně duch dvornosti k Vám takto kázal;

Však abych v této mravné ve povídce

Se zmínil svého reka o besídce,

Již obyčejně „kvartýr“ nazýváme,

By tak Vám o něm všecko bylo známé:

Tu nemohu leč ještě pokračovať,

Pročež mne račte mile následovat!