PAN VYŠÍNSKÝ. (XXXIII.)

Náš Vladimír však nemiloval síní,

Kde člověk pánu Bohu krade čas;

Kde z jindy udělá se i hned nyní,

A z noci deň a pak noc ze dni zas,

Jak marná mysl právě si umíní.

Ni kdysi v shonu nedočkavém slídí

Po vzáctné společnosti oněch lidí,

Jejichžto moudrostí se jen ve frančtině,

A v jiných řečích, jen ne v mateřtině,

Rozvijí v proudu krásné konversací

A den co den se ve soiréech vrací.