PAN VYŠÍNSKÝ. (XXXVI.)

Ta zpěvačka hlas neměla víc žádný,

A časnou kridou v pensí dospěla;

Registr vyšší naskrze byl vadný,

I dobrá škola južjuž trpěla.

Však živá hra, zevnějšek její vnadný,

Ta ňadra sněhem se jen lesknoucí,

To její oko žárně planoucí,

Ta noha, nos pak, hlava, ruka krásná,

Vše nahradí zpěv prchlý z čista jasna,

Že byť juž sopránu víc neměla,

V ní kritik vidí zpěvu anděla.