PAN VYŠÍNSKÝ. (XXXVII.)

A po divadle přišla poesije:

Od písně šlo se k drámě v rumoru;

A málo kdy se bez disharmonije

Ten rozešel sněm v dobrém humoru.

„Jej vodí k básníkovi sympathije!“

Hned jeden praví; druhý dlouhou řečí,

Že první tomu nerozumí svědčí;

A třetí rozhodne: že ti dva hlupci

Cizího zboží prodajní jsou kupci;

Až čtvrtý vstana zvolá: „Milí páni,

Prosím vás pro Bůh! nechte nadávání!“