Panáčku, práskej do koní,

Panáčku, práskej do koní,

ať už jsme lesa ze středu;

ty lesní panny hledí sem –

a s těmi já nic nesvedu.

Máť každá vlasy ze zlata

a ňádra jako z křišťálu –

jak lehce moh’ bych utonout

v jich svůdném moři korálů.

A kdyby začly zpívati –

panáčku, zatrub ve stromy;

vždyť dělí nás jen slabé sklo –

a to se lehce prolomí.