Ó, Pane, přijď –

Ó, Pane, přijď, – hle, spínám k Tobě ruce

otráven smutkem drzých sofismat,

nevěře v pravdy nabubřelých mozků,

a hotov všemu cynicky se smát.

V požáru vášní uvadly mé síly,

dnes mrzák vůle – cítím tíhu vin,

že miloval jsem údolí Tvých zrádců,

a bál se modlit k Slunci do výšin.

Dnes nenávidím chrámy kněží země,

a zhnusil se mi horký její prach, – –

Ó, Pane, přijď, hleď spínám k Tobě ruce,

a chorého mne navštiv v samotách!