PANÍ ANNII VIVANTI A JEJÍ DCERUŠCE VIVIANĚ.

Tvé duši zpívala kdys poesie,

Tvé dcerušce dnes hudba zpívá...

týž genij v obou duších žije

a fialkovým zrakem k nám se dívá...

Tak matka s dcerou – přeletaví ptáci, –

na římse mé jste pírko zanechaly,

za Vámi v cizinu se zrak můj ztrácí,

zas mizíte... Však co jste duši daly!

A poesie matky, hudba dcery,

ať mezi námi dálka nekonečná,

jsou paprskem v ten život chladný, šerý

a důkazem, že zde jen Krása věčná!