PANÍ HANY KVAPILOVÉ.

Vzpomínám: To chvíle byla, bolesti ta chvíle dravá,

když se Ona rozloučila, Blaženina bytost smavá

naposled se zachvěla –

s úsměvem, s nímž prvně hrála, naposledy srdce hřála;

bytost krásná v říši stínů

navždy, navždy zmizela!

Jako tiché echo zbývá, z písně sladce kdysi znící,

melodie teskná zpívá, tiše září profil snící

mrtvé Paní z námoří –

vzpomínky na bytost drahou, jako hvězdy nocí vlahou,

sladká duše přítelkyně,

na dně srdce zahoří.