PANÍ, KTERÁ NA MĚ VZPOMÍNALA.

V těch dlouhých nocech při knize a čaji

vždy myslím si, zda šťastný budu ještě,

a trudím se, kdy okna zamrzají

neb když ty dlouhé, dlouhé zimní deště

mě od světa vždy na dny celé dělí.

V těch dlouhých nocech v jizbě při kahanu

to nevíte, váš pozdrav osamělý

jak potěší mě, paní mladá!

A já bych čet’ až k pochmurnému ránu,

že vzpomínáte ještě ráda

těch krátkých nocí při knize a čaji...

V těch dlouhých nocech při knize a čaji

vždy myslím si, proč vzpomínáte na mě.

A zřím ty rty, jak svůdně šepotají,

noc vašich vlasů, vaše oblé rámě,

ty oči drahé, jak se v knihu klopí...

A v duši mé se lačná touha vzepla,

a s pláčem líbám vaší vášně stopy,

ten drahý vzkaz, jejž, paní mladá,

mi tajně psala vaše ručka teplá – –

A spánek těžko k víčkům padá

v těch dlouhých nocech při knize a čaji.