Paní M. Germářové

Zítra rozloučím se s tebou,

zapršená idylo!

Břízy, duby, smrky, lípy,

jež zde svorně stojíte

po údolí, po těch kopcích,

říčko, kalné vody plná,

všecky se tu mějte dobře!

Restaurace pod kaštany,

pokojíku, kde jsem trávil

tolik hodin v resignaci –

také vy se uzavřete

k podzimnímu spánku asi.

Rozjedem se, smutný kraji,

co jste všichni mohli dát mi,

dali jste mi. – Na mě čeká

zas můj domov, kam mi vplývat

bude zase bída časů,

hořkost z všeho, kalné dnešky,

smutné perspektivy zítřků –

Měj se dobře, cizí kraji,

zapršená idylo!