PANÍ ***

Milostpaní, nač ten plamen touhy,

nač se starat, naříkat a mřít?

V žití stačí štěstí paprsk pouhý

a ten život dost a dost je dlouhý –

nač se hořem utrápit?

Milostpaní, zde nic nepomůže;

já jsem pozdě přišel na ten svět,

vy zas brzy rozkvetlá jste růže,

vy teď máte, milostpaní, muže –

a já zase půjdu zpět!

Milostpaní, svět nás často raní,

pro život má jed jen k posledu:

nač ta touha, slzy nač a lkání?

Na to vše já, věřte, milostpaní,

zapomenout dovedu!