Paní Z.

Noviny? Ne, díky, díky.

Vždycky v životě jsem žehnal

týdnům těm, jež žil jsem v dálce,

že mám čisto, klidno v duši.

Z novinek teď zajímá mě,

když se zjeví v restauraci

noví hosté: zprvu plaší –

pak se zvolna osmělují –

pak se zdravit kolem začnou –

co zas jiní odcházejí:

sžili se tu,– loučí se tu

jako přátelé už dávní –

s čepicí on – ona s kytkou –

sklepníci se uklánějí

za zpropitné – výsek žití –

obraz jeho – mě to baví

víc než celá politika,

špína domácí i cizí.

Noviny sem? Díky! Nechci.