PANÍ ZLÉHO ROZMARU.

A vycházím jemný a laskavý

a usedám si do trávy...

Chci chvění květin, sosen, třtin,

chci slyšet ptáky z doubravin...

Leč už je tu Skepse s maskou zlou...

A se zlověstnou účeskou,

Dí paní ta; chci-li se pobavit,

vše musím kolem otrávit,...

můj rozmar zlý i posměšek,

do lehkých žertů halím vzkřek...

Mám ráda barvy křiklavé,

až srdce je z toho bolavé...

a na účet mých obětí

roste mých křídel rozpětí.

Na místě ptáků, trávy z lad

mi známý verš počíná skandovat.

Mou slávou, prý, naplněna jest

a slavnostmi mojí na počest.

Já vyšel jsem jemný, laskavý.

A paní, to mne nebaví...

Bez květů, trávy zašel den.

A já se vracím otráven...