Panichyda.*)

Když přitáhnul do Felvince

Janku**) vítězoslavný –

Tu se jeho bojovníkům

Zjevil obraz ohavný.

Ejhle šest Rumunských kněží

Nešťastných je vítalo: –

Na vysokých šibenicích

Mrtvol šest se houpalo!

Na mrtvolách oběšenců

Krkavci již seděli,

Od Maďarů přichystané

Hody už už drželi –

Vyděšení odletěli

Temně krákorajíce –

Zuřivě však voj Rumunský

Hledí na šibenice.

Hlavami obnaženými

Rumuni se klanějí –

K Bohu se za mučeníky

Na kolenou modlejí:

„Bože odměň mučeníkům –

Umřeli za národ svůj – –

V boji svatém proti vrahům

Při nás, Hospodine, stůj! –

V boji svatém nás posilni

Proti dušmaninovi –

Proti prorokovanému

Zlému ancikristovi.

Na pomoc on volá peklo –

Jemu pomáhá zlý duch,

My v tvé důvěřujem hromy,

Ty jsi mstící mocný Bůh.

On zabíjí naše kněze,

Ženy, děti vraždí nám,

Ze šibenic staví sobě

Svobody a slávy chrám –

Pálí naše vsy a města,

Hubí naše krajiny –

Chce náš národ vytlačiti

Z naší drahé otčiny.

Lítě se on na nás vrhl,

My se jenom bráníme,

S divokou jak zvěří v lese

Bojovat s ním musíme –

Záhubný boj bojujeme,

Heslem naším teď je msta –

V boji proti ancikristu

Pomáhej nám ruka tvá!“

Ejhle berou se šibenic

Těla mučeníků těch –

Kopají hrob a v něj kladou

Těla mučeníků všech –

Házejí zem na mrtvoly,

Mohylu jim stavějí,

I smrt jejich ejhle strašně

Panichydou slavějí.

Slunce zapadá na nebi,

Denní světlo shasíná –

Avšak ejhle rudým leskem

Červená se krajina:

Rumuni to zapálili

Maďarskou nešťastnou ves –

Vysoko se nad mohylou

Rudý požár k nebi vznes! –

Slunce shaslo – měsíc svítí –

Jak je bledá jeho zář!

Mutně s nebe na zem hledí

Měsícova jemná tvář; –

Od země však rudý požár

Plameny své vyšlehá –

Zpěv a střelba – pláč a nářek

V krajině se rozléhá. –