PANICKÁ.

Tušením sladkým zachvěje se Země.

Opojné vánky půjdou s poselstvím,

o mladém štěstí budou šeptat jemně,

o vůni těl, s netknutým panenstvím – – –

Ze srdcí jako s hor divoké proudy

tlumený hymnus vášně zahučí – – –

Milenci půjdou přes vonící hroudy

jak jedno srdce v jednom náručí...

A budu čekat, seladonek hloupý,

a na své ruce tisknout žhavé rty,

co zatím jiní bílé lilje skoupí,

schnout budou růže mojí puberty – – –

A čistý, cudný panic, čekat budu

na loži bílém, pro dva širokém,

až přijde Eva sametových údů

s nenakousnutým rudým jablkem – – –