Panna.

Jak květy jabloně jsou její líčka,

jak vábná třešně její něžný, ret;

brv hedbáv zlatý věnčí očí víčka,

kment ňádra jsou; nač kráse zdobný tret?

Však poklad veliký hloub v srdci hostí,

všech čarovnější skvostů královen,

to zářící je hvězda nevinnosti,

jež s nebe zraků zlatí její sen.

Ó Bůh ji chraň! Toť bílý cherub vnady,

jenž v srdce svatost snáší citům všem;

kéž, až k ní satan vyšle hříchů hady,

je žhavým protkne duše paprskem!