Panna.

Panna, výtečný spanilosti výkvět,

Tvorstva tresť sladká, světa veškerého

Růžová páseň, jakovouž v radosti

Sličně se poutá.

Z Páně když mocných ramenou ta první

Panna vybleskla spanilá, tu země

Krásy té slastným divením se v hloubi

Útroby třásla.

S výše blankytné ruměnou se září

Slunko usmálo; v přelibém paprsku

S hůry sestoupíc tu novou nazírať

Dychtilo krásu.

Ó co blesk skvostných je perel, co záře

Jesti nejdražších kamenů, jimižto

Slunce obráží v přelepém polesku

Krásy nebeské?

Panna vzácnější je nadevše perla,

Jest veledražší dyamantu kámen;

Jí to obleská přeliba se zračně

Páně milostnost.

Panno pověčná a rodičko Páně,

Jenž panen všechněch korunou se zůveš,

Tvou ta důstojnost blažená cnotou se

Dostala pannám.

Krása jestotná, jakovou se lesknul

Tvé duše vnitřek spanilý, s nebeska

Jest na jich zástup všeliký ty stáhla

Proudy milosti.

Ó zoře stkvoucí na panen na hvězdnu,

Kvítku přesličný, po sadech nebeských

Přeblaze vzrostlý, přelepý panenské

Krásy palácu!

Kdož, když o slavné o panen všech o cti

Řeč vodiť hodlá, v blažené ve slasti

O tvojich cnostech by zdolal nehousti

Prozpěvy chvály?

Však tvojí slávou velebí panen se

Veškerých hodnost, nebo Pán zamyslil,

By všechen poklad se vděků panenských

V Tobě obíjel.