PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO.

To duše jara veselá se ve mne vlila,

proud vůní lesních zatočil se kol mé hlavy,

neznámá ruka v struny srdce uhodila,

že zvoní lahodně jak zvony boží slávy.

A chtěla bych dnes mezi družičkami jíti,

ve věnci poupat růže bělostná a žena,

královna lásky, mládí, života a kvítí,

jež krásná nebesa zří pro vždy otevřena.

Však před oltáři pokorně bych neklekala.

S obláčky kadidla bych zvedala se k výši,

kde modrá prohlubeň se na mne pousmála

jak píseň dětských rtů, již dnešní jitro slyší.

Jak ten, kdo zbaven okovů, jdu volná svěží

a pyšná vůněmi; a neponížím čela,

až sletí výzva posvátná z všech rtův a věží.

Já slavím rozkvět svého panenského těla.