PANNO CTIHODNÁ.

Veškeren národ v zbožném dojetí

své zraky zdvihá k Tobě ku výsosti,

už devatenáct věků tebe ctí –

však vše to není, není ještě dosti.

Muž jako dítě kleká před Tebou,

i andělé Ti slouží s pokornosti,

a všichni svatí úctou k Tobě žhnou –

vlak vše to není, není ještě dosti.

Před Tebou klesá Otec křesťanů

i tvrdý vojín v boje ukrutnosti,

pán světa vstříc jde Tobě ze stanů –

však vše to není, není ještě dosti.

V chaloupkách tichých Tobě Ave zní

a všechny zvony pějí s líbezností

a všechny chrámy Tvojí písní hřmí –

však vše to není, není ještě dosti.

Tys chrámem největšího Tajemství,

jenž Boha živého v svém lůně hostí,

Duch Svatý sám na Tvojich ňadrech sní

a všechna chvála není zvučná dosti.

Za Tebou poutníci jdou světa kraj

a Tvoji stopu líbou s toužebností,

neb Ty jsi lidstvu otevřela ráj

a dekovat Ti nemůžeme dosti.

Ó Panno ctihodná, květ šeříku

vem z ruky mé, nech k Trůnu Tvému dýše,

ó přijmi jej a k davu poutníků

skloň vlídné oči s nadehvězdné výše.

My synové jsme Evy vyhnaní

a zbloudili jsme, putujíce prachem.

Ó Panno, dej nám s Tebou shledání,

nedej nám zhynout slabostí a strachem!