PANNO MOCNÁ.

Mocný je vichor, který lesy láme

a města pískem vrhá v nebezpečí,

leč nižádné se moci nelekáme,

neb Tvoje moc je, Panno, mnohem větší.

Mocný je plamen, jenžto tráví krovy

a v popel mění rukou lidských díla,

jenž roztavuje bran a mečů kovy –

leč mnohem větší, Panno, Tvá je síla.

Mocné je moře, když se rozdivočí

a vášnivě do tvrdých břehů bije,

korábem jako skořápkou si točí –

před Tebou, Panno, v pokoře si vije.

Mocné je jaro, láme brány ledů

a klíčem květů otvírá si zemi,

leč uklání se Tvojím při pohledu

a zdobí Tebe květy svými všemi.

Mocná je válka, která světem bouří,

a se životy lidstva zahrává si,

a smetá trůny v rachotu a kouři –

leč ty jsi mocnější, ó Kněžno spásy!

Mocná je láska, která srdcím vládne

a přes hloží a bodláčí jim září,

jíž neodolá nebezpečí žádné –

ty mocnější jsi, Lásko na oltáři!

Ty přemohla jsi hřích, saň tisíc hlavou,

již v objetí se lidské plémě svíjí

a pomáháš nám s tváří usmívavou,

tys v srdci našem zašlápla tu zmiji.

Ó Panno mocná, přijmi luční kvítek,

z mé ruky přijmi vlídně blatouch zlatý,

o vděčnosti a lásce tvojich dítek

nech zpívá u vítězné tvojí paty!