PANNO NEJMOUDŘEJŠÍ!

Kdys ženich se svým průvodem

měl přijít k svému stánku,

a panny jej tam čekaly

s plamenem na kahánku.

Ty jedny stále na světlo

zrak upíraly bdělý –

leč druhé byly nedbalé,

jim lampy vyhořely.

A když pak znělo: Ženich jde!

ty moudré vstříc mu spěly,

a nemoudré šly pro olej,

a ve tmách zaúpěly.

Ó milá Panno Maria,

Tys Panna nejmoudřejší

a v roznícené lampě Tvé

plá oheň nejjasnější.

Tys vždycky bdělá hleděla,

bys měla olej cnosti,

by nikdy v lampě neshaslo

Ti světlo horlivosti.

To Tvoje srdce nadšené,

to byla lampa Boží,

vždy u modlitbě vznešené,

jež světlo duše množí.

Vždy Tvoje srdce hořelo

ku nebeskému cíli,

a z Písem svatých čerpalo

k životu nové síly.

Vždy Tvoje srdce hořelo

plamenem lásky k lidu

a k tomu dítku božskému,

jež přišlo zhojit bídu.

Ó Panno, plná moudrosti,

jabloni květná, plodná –

přijmi ten kvítek jabloně,

přej, ať jsem Tebe hodna!