PANNO PANEN!

Jdou panny v bílém hedbáví,

jdou panny v aksamitě,

jdou panny v zlatém brokátě,

jdou v diamantů třpytě.

Ty však máš roucho nejdražší,

jaké zem tato hostí,

Tvá duše celá halí se

do řízy nevinnosti!

Jdou panny s věncem na hlavě

a s květinami v pase,

Ty nejkrasší máš ozdobu:

Ty ctnost máš ku okrase!

Jdou panny v hlučných zástupech

za rozkošemi světa,

Ty miluješ však modlitbu,

jež o samotě zkvétá.

Jdou panny ve svět za štěstím,

jak bujný vír se valí,

a mnohá smutná vrací se –

motýl si křídla spálí.

Ty nad hvězdami kraluješ

u nebeského Syna

a děti lidské miluješ

vždy vlídná, dobročinná!

Ó panno panen přeblahá,

slyš nesmělý můj hlásek

a přijmi z dětských ruček mých

tu kytku sedmikrásek.

A uč mě vždycky milovat

to tiché blaho ctnosti,

bych mohla se kdys radovat

tam s Tebou na věčnosti!