PANTA RÉJ

Tu vlnku v potoce, jež líbá nohu tvou –

ó, chyť ji divoce, než proudy odnesou!

Ó, zachyť ji, než mořská tůň ji schvátí –

ta už se k tobě nikdy nenavrátí!

Ta réva slunná, jež k tvým oknům popíná se –

už nikdy v takové se nezjeví ti kráse!

Ó, zachyť v duši obraz ten, než smrt ji schvátí –

v tom tvaru, úsměvu se nikdy nenavrátí!

Myšlenka krásná, jež ti bleskla v duši –

ó, zachyť ji, než navždy zapadne ti v hluši!

A do žuly ji vtesej, než ji zapomnění schvátí –

v té kráse první už se nikdy nenavrátí.

To kvítko v ruce tvé! Ó, vypij něhu zrakem,

než zhasne oko tvé a zakalí se mrakem.

Co zkvete v přírodě, v nic nenávratně splyne –

jen duše zůstává a věčnou žízní hyne.