Pantáta ze mlýna.

Pantáta ze mlýna

u naší louky

hezky mne pozdravil,

byl plný mouky.

Hezky mne políbil,

když se měl loučit,

když už to udělal,

neměl mne moučit.

Ba měl se pantáta

podívat radši,

jak se tam nad mlýnem

blýská a mračí.

Však už to viděla

ta panímáma,

spustila veliké

stavidlo sama.

Ubohý pantáta

co tu měl škody

od toho stavidla,

od velké vody!