PANTEA (PŘED NAPSÁNÍM BÁSNĚ PANTEA EPILOG PŘED ZAČÁTKEM)

Já přišpendlil motýla snů,

jenž dlouho skrání mou těkal,

a spoustu ztracených dnů

v mé duši čekal a čekal.

Má báseň není napsána,

však v duchu zřím ji celou,

a pocity sladkého hosana

dum sluji zlatí mi stmělou.

Teď pro poklad jen sáhnouti

tou zvyklou výbojům rukou,

se v propast směle nahnouti,

ať křídla sov divoce tlukou!

Teď jen tu píseň vyslovit!

Kyň dál mi jen všednosti jarmo,

já zkusil to, co je chtít a žít,

a jedno vím, nežil jsem darmo.