Pantoum polední.

Slunce drží zem a tiskne,

na kameni had se hřeje,

hlavou lesklou sem tam blýskne,

pták se v klenbu větví kreje.

Na kamení had se hřeje,

teplo vydychují skály,

pták se v klenbu větví kreje,

hromu temný huk zní z dáli.

Teplo vydychují skály,

mouchy španělské spí v keři,

hromu temný huk zní z dáli,

vánek řeku nerozčeří.

Mouchy španělské spí v keři,

v zlatém vzduchu stojí šídlo,

vánek řeku nerozčeří,

tíha, sen, co oko zhlídlo.

V zlatém vzduchu stojí šídlo,

v suchém klestí cos jen praská;

tíha, sen, co oko zhlídlo,

nudí píseň, práce, láska.

V suchém klestí cos jen praská –

Ticho zas, vše trne v mdlobě,

nudí píseň, práce, láska,

jen ta řeka láká k sobě.

Ticho zas – vše trne v mdlobě,

nuže rychle, šaty dolů!

Jen ta řeka láká k sobě,

co vše hoří ve plápolu.

Nuže rychle, šaty dolů!

Jeden skok – až vlna výskne,

co vše hoří ve plápolu,

slunce drží zem a tiskne.