Pánu J. Th. H–vi při odeslání první zbírky mých básní českých.

Přijmiž, drahý příteličku,

Švarný vlastenče!

Tyto podzymní květinky

Sprostého věnce.

Nehleď na jich vnitřní cenu,

Jest jí, ach! málo –

A však na srdce, jenž ti je

Vroucně podalo.

K nim však nosýčkem krytyckým

Voň jen po vzdálí,

Sycby před tebou, chuďátka,

Špatně obstály!

Čti jen běžně, jako v letu,

Nechej zkoumání,

A hledej jen v Sudimíru

Časté zasmání!

Pak je ulož – do knihovny? –

Ne, k své posteli;

Aby tebe časem v spaní

Ukonejšily!

A když od nich ukolébán

Dobře se vyspíš,

Řekni: „Děkuju ti, bratře!

Píš jen ještě, píš!“