PANU K. Z. KLÍMOVI ZA LIDOVÉ NOVINY 26. XI.

Chci darovat vám, pane Klímo,

zde prospěšných pár pravidel –

je na vás, aby nešla mimo

a abyste z nich něco měl.

Tož: ten svůj plurál majestátní

dál podržte – tím pyšným „my“

Franz Joseph mluvil v pose státní

a šmok vždy v sebevědomí.

Dál: Týdení své boty šijte

dle hradní míry – čas je zlý,

jsou konkurenti – však to víte –

a snadno by vás předběhli.

Dál: o mně mlčet z úcty chcete

prý k bývalému básnění –

nemlčte, jen si odlehčete,

to podporuje trávení.

A pak prý: z útrpnosti (vida!)

mlčíte o mém vojáctví –

zas mluvte! Lump jen napovídá,

muž čestný řekne, když co ví.

A ještě: odložte tu praksi,

jíž zdáte se mít v nátuře –

až příliš suvereně jaksi

řádíte v literatuře.

Tož: s Nerudou a Havlíčkem i

jak, na příklad, to myslíte?

že šli by cestami jen těmi,

po kterých vy dnes chodíte?

Že dle časových vašich kopyt

by šili boty nadšeně,

v nichž národ, moudrostí jsa opit,

by vyšlapoval blaženě?

Kdo zná je, ví, co psáno jimi,

a pokud bude státi svět,

se nesmí prsty břidilskými

nic na tom kroutit, vytáčet!

Tož konec: Nechte mrtvých pěvců,

tak renomé své uchraňte –

a když jste v cechu hradních ševců,

pak u svých kopyt zůstaňte!