PAPEŽ A CÍSAŘ. (A. 1073.)

Pan papež Alexander leta toho

odešel cestou všeho pozemského,

a klerus římský jednohlasně s lidem

nástupcem jeho ihned provolali

ve chrámě Petrově, jenž také slove

in Vincoli, papežem Hildebranda.

Týž Hildebrand byl arcijahnem církve,

v Tuscijsku zrozen, truhlářem měl otce

a hoch jsa do strýcovy péče přešel,

jenž opatem byl v Římě. Přijal roucho

svatého Benedikta, naučil se

povrhat všemi statky toho světa,

ač Bůh mu touhu vnuk vše ovládnouti

pro slávu církve. Vidělť dozajista,

že ovčinec je vydán dravým vlkům

a pastýři že lhostejně a hříšně

nečinní přihlížejí, kterak stádo

jde cestou záhuby. Byl nevysoký,

postavy sporé, zářícího zraku,

jenž ledví lidská pronikne a zbádá,

a v tváři velebnost měl vládce krále.

Pán zúmyslně pozvedl jej k výši

z nízkého rodu, aby připravil jím

pád mocných, ponížení vypínavých

a obnovil jím slávu církve, která

knížetem prvým měla kdysi Petra,

rybáře z Galileje. Však pan papež

se dlouho zdráhal vzíti těžké břímě

na bedra svoje, ujíti chtěl z Říma

a teprv uprošen byv dlouhým pláčem

celého lidu svolil odevzdaně

a přijal nové jmeno: Gregor Sedmý.

V tom roce vzbouřilo se celé Sasko

a Durynkové proti Heinrichovi,

jenž král byl toho jmena v Němcích Čtvrtý.